Květen 2007

nevěra

30. května 2007 v 19:02 | Pajuška |  *Povídky*
Tiché zvonění mobilu se tlumeně ozvalo do tmy. Jednou, podruhé, potřetí. Pak se rozsvítila lampička a čísi ruka vyndala přístroj z kabelky.
"Tome, jsou dvě ráno..." ozval se rozespalý hlas.
Ve sluchátku bylo ticho.
"Tome? Jsi tam?"
"Ano...," i v jeho hlase zněla únava, "ano, jsme tady, Jenny."
"No? Tak...tak proč voláš?"
Chvíli byl slyšet jen jeho tichý dech, jak šumí do ticha. Pak se ozval znovu.
"Víš, Jenny, já jsem přemýšlel. Celou noc... dlouho, už od rána."
Mlčela.
"Přemýšlel jsem o nás dvou..."
"Ano, lásko, ale... nemůže to teď počkat? Jsou dvě v noci a já..."
"Ne," znělo to mírně, i přesto se však kdesi hluboko v jeho hlase cosi zachvělo. Netrpělivost... nebo zloba, "ne, tohle je důležité, Jenny."
Posadila se na posteli a lehce zakroutila hlavou: "No dobře. Tak co máš na srdci?"
"Miluju tě, Jenny. Víš to?"
"Vím. A já tebe taky. Ale to už jsme si přece řekli tolikrát."
"Řekni to znovu."
"Co?"
"Že mě miluješ."
Tiše povzdechla a zopakovala: "Miluju tě, Tome."
Chvíli bylo ticho. Pak se ve sluchátku ozval jeho tichý smích. Táhlý, zoufalý smích. "Pamatuješ, Jenny, jak jsme se potkali?"
Pomalu si přitáhla přikrývku k tělu. Někde v žaludku se ozvala nevolnost. Ten smích ji zneklidnil - vždyť tímhle způsobem se nikdy nesmál. Něco se stalo.
"Jak-jak bych mohla zapomenout, Tome. Tam v parku, kam - "
"- jsi chodívala každý den venčit psa. Toho rozkošného malého pudlíka. A tam jsem tě i poprvé zahlédl."
Tiše povzdechl.

někdy už je pozdě...

30. května 2007 v 18:28 | Pajuška |  *Povídky*
Byl jednou jeden ..... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech..... mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů.
Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Můzu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě jí odvětil:
"Ano, eeehhh, uuuhhh... rád bych koupil jedno CD." Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš ho zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl že ano, a kýval souhlasne hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek.

Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to.
Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a, ... a vyšel odvážne k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.

"......Crrrrrr !!!"

Matka zvedla sluchátko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejího syna; matka naprosto zničena začala plakat a řekla: "Ty to nevíš? ... Včera zemřel."
Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval. Pozdeji vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připoměla.
Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k vidění a ona se nemohla udržet.
Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a nasla u něj přilozený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začala číst. Stálo na něm: "Ahoj! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda.... Sofia."
S hlasitou emoci otevřela matka ješte jedno CD, a i z něj vypadl list papíru, ze všech balíčků ....... na všech bylo napsáno to samé...
***
Ponaučení: Život je už takový, proto nikdy nečekej na zířek, když máš někomu říci, že ho máš rád! Zítra na to můze být už příliš pozdě.

Láska se nedá koupit...

29. května 2007 v 20:23 | Pajuška |  *Povídky*
Seděl na břehu rybníka a sledoval, jak se třpyt měsíce odráží o vodní hladinu. Byla už hluboká noc, nekonečné ticho přerušila až blížící se bouřka, ale to mu bylo jedno. V jedné ruce držel flašku vodky v druhé malou krabičku skrývající drahý šperk. Střídavě pil a hleděl na ten skvost v druhé ruce. Zlatý prsten s diamantem. Stál jmění. Jenže to mu nevadilo, miloval ji a udělal by pro ni cokoli, tohle byla maličkost. Se svými příjmy ji mohl koupit vše, co jí na očích viděl. Drahé oblečení, krásné auto, spoustu nádherných šperků.
Ale teď tu sedí sám a je jedno kolik má peněz, vypadá spíš jako jeden z mnoha zoufalců, co hledají útěchu na dně prázdné láhve. Ta jeho prázdná nebyla, ještě ne. Slzy mu stékaly po tváři a on si vlastně až teď uvědomil, že brečí. Tento pocit byl pro něj zcela nový, ve všem co v životě dělal, byl zvyklý vyhrávat. Až do teď mu vše vycházelo, v 29 letech je vlastníkem několika stavebních firem, má obrovskou vilu a několik aut. Ke štěstí mu chybělo už jen jedno. A to právě teď ztratil. A teprve až teď, když mu zbyly jen jeho peníze a pár lehkejch holek, co nemaj kam jít, jsi uvědomil co měl. Kdyby si k ní choval líp, kdyby se jí víc věnoval, věřil ji a kdyby tolik nežárlil….
Opět si několikrát loknul. Automaticky se podíval do druhé ruky. Stiskl ji tak pevně až krabička zapraskala a rozlomila se na několik kusů. V dlani mu zůstal jen kousek drahého kovu. Chvíli si s ním hrál, pohazoval v ruce. Pak vstal, rozmáchl se a prsten mizel někde v hloubi rybníka. Zase se posadil a dopil zbytek vodky.Byl úplně na mol, najednou ho napadlo, že je toho prstenu škoda. Opět vstal, sundal si tričko a rifle…Následně sebou plácnul do vody. Chtělo se mu strašně spát a jeho bezvládné tělo se začalo pomalu potápět.
Zanedlouho viděl už jen jasné bílé světlo. Myslel si, že umřel a že je v nebi. Náhle si ale uvědomil, že v životě neudělal mnoho dobrého a že by se do nebe asi nedostal. Nebylo to nebe, byly to ranní sluneční paprsky, které mu svítily přímo do očí. Rozhlédl se kolem sebe. Ležel ve své posteli vedle své lásky. Došlo mu, že to všechno byl jen sen. Kráska vedle něho se probudila a pohlédla na něj. "Co kdybych si vzal dneska v práci volno a vyrazili bychom někam na výlet jenom my dva?", zeptal se jí a uviděl jak se jí rozzářily oči. Teď už věděl, že ne všechno se dá koupit, že něčí lásku si musí člověk zasloužit.
Karel Laš

vectorky

29. května 2007 v 13:18 | Pajuška |  vector

collorfull balonky

27. května 2007 v 21:14 | Pajuška |  Obrázky na téma


deštníky

27. května 2007 v 21:13 | Pajuška |  Obrázky na téma

collorfull miiiix

27. května 2007 v 21:12 | Pajuška |  collorfull
Photobucket - Video and Image Hosting

gumídci

27. května 2007 v 21:07 | Pajuška |  Soutěžím

ztráta.. :(

27. května 2007 v 21:05 | Pajuška |  *my talking*
Teprve až ted jsem si uvědomila co pro mě moje rodina znamená... určitě kařdý na své rodiče nebo na kohokoliv nadává ale ted jsem si uvědomila že je to špatné protože nikdy nikdo neví kdy odejde na onen svět. Pak už nemáte třeba ani možnost se mu omluvit a obejnout a říct že vás to mrzí.

Stýzká se mi

27. května 2007 v 18:49 | Pajuška |  *my talking*
Kajimko už jsme tě neviděla 3 dny a strašně se mi stýzká ani nevíš jak.
Nejradši bych tě ted měla vedle sebe a vikládala si s tebou.
Už se těším an zítřek jak tě uvidím a dáme si náš extra super pozdrav :D
"ploutev...čelo....mladej" :D
at už je zítřek i když už bude zase škola ale budu s tebou...
a ještě k tomu se fotíme a uděláme si společnou fotečku ;-)
MTSMR :-*
Tvoje Pajuška

new collorfull

27. května 2007 v 18:34 | Pajuška |  collorfull



reklami

27. května 2007 v 18:22 | Pajuška |  *my talking*
ty reklami mě ted tady fakt dost žerou akorát zabírají místo... :-!

kikuška :-*

27. května 2007 v 17:56 | Pajuška |  ♥about friends♥
kikiško určitě jediný člověk který tě bere takovou jaká jsi nejsem jediná máš dost svých nových kamarádek... ;-) ale ty v té naší třídě strašně chybíš... už to není co to bývalo...na ten tvůj smích se nedá zapomenout :D ale ne jen na tvůj smích ty jsi byla ve třídě strašně moc a ted to tam chybí... :( ale tak už to chodí...ale ještě že se s tebou setkávám o víkendu...jsi fakt uplně šupa...

lááska

26. května 2007 v 9:50 | pajuška |  ╠ láska
Chodila po svtětě, nikdo ji neměl rád, někdo ji přímo nenáviděl, někdo ji stále hledal a jiný se jí vyhýbal, ale všichni jí dali stejné jméno LÁSKA!!!´

love pics

26. května 2007 v 9:47 | pajuška |  love

co máme v životě zažít.?

26. května 2007 v 9:36 | pajuška |  *my talking*
první dotek.??
mít svou první lásku...
dostat svou první pusu...
musíme přežít i to že jsme někdy oddlišní...

Jsem blázen

26. května 2007 v 9:12 | pajuška |  *my talking*
proč.,?? vůbec to nechápu už jsem na něj zapoměla a ted to mám dělat znova.??? ale proč.?? jsem asi blázen takhle dlouho jsem nikoho neměla ráda...no jestli to stačí nezvat timhle slovem rádaa to si myslím že ani ne že je to něco většího..něco třeba jako slovo mmilovata ale jaký je rozdíl mezi slovem mít někoho rád a někoho milovat vždit to jsou jen písmena tvořící slovo ale slove s velkým S..!!!!! ale aby jste tomu trošičku rozuměli už jak jsem tady psala hodněkrát o tomhle človíčku tak o něm píšu zase..jsem zase na dně...jsem prostě blázen asi před třemi dny jsem se odzvěděla že jedná holka která jsem předtím nechtěla ubůížit tím že se mi líbil kluk kterého ona měla strašně ráda.. tak já sním nechtěla chodit ale ona to asi nepochopila a udělala to ona mě.... :'( jak mi to řekla chtělo se mi brečet ale proč vždit už se mi jen líbil jen líbil ale tak proč.??? nechápu to.. :( potkávat ho každý den ve škole a vědět že hi nikdy nebudu moct políbil je dost hnusný chci ct už je konec školy t už ho nikdy neuvidím... zapomenu na něj a až pak se snad do něj už nikdy víc nezamiluju.....

kajimka má pokrevní sestra :-*

24. května 2007 v 17:58 | Pajuška |  ♥about friends♥
Kajimka je ten nejužasnější člověk na celém světe nevím co bych si bez ní počala... dneska jsem sní zažila další super den. Pak jsme najednou narazily na téma co kdyby jsme byli segry jo to by bylo fakt super..tuhle segru bych fakt brala protože jsme strašně ve všech věcech stejné a rozumíme si nehádáme se kvůli bolbostí atd. je prostě jiná než ostatní holky nevím čím se od nich liší ale ona je svá...ví co chce a to se mi na ní líbí...můžeme si všechno říct... MTMMMMMMMR Kajimko :-*

co by jsi udělal ty.??

16. května 2007 v 16:54 | pajuška

Etické dilema

Řídís a jedeš si sám(a) v aute. Je noc a venku je hrozná bouřka. Právě projíždíž kolem autobusové zastávky a vidíš tam stát hlouček lidí:
1. Starou paní, která vypadá velmi nemocne, tak ze jí do smrti chybí snad jen pár minut.
2. Starého prítele, který ti jednou kdysi zachránil zivot.
3. Perfektní zenu, o kterém jsi celý zivot snil.

Koho by jsi vzal k sobe do auta, s tím,ze tam más místo jen pro jednu osobu? Pred tím nez budes císt dál, zamysli se nad touto otázkou. Je to morálne/etické dilema, které bylo jednou pouzito jako cást prijímacího pohovoru do zamestnání.

Muzes nalozit starou paní, protoze umírá, a proto by jsi ji mel zachránit jako první. Nebo muzes nalozit s sebou starého prítele, protoze ti zachránil zivot a ty mu to muzes splatit. A nebo se ti uz nikdy v zivote nepodarí najít perfektní milenku.

Kandidát, který vyhrál pohovor (z 200 uchazecu) nemel problém s odpovedí.

chyták

16. května 2007 v 16:26 | pajuška