Láska se nedá koupit...

29. května 2007 v 20:23 | Pajuška |  *Povídky*
Seděl na břehu rybníka a sledoval, jak se třpyt měsíce odráží o vodní hladinu. Byla už hluboká noc, nekonečné ticho přerušila až blížící se bouřka, ale to mu bylo jedno. V jedné ruce držel flašku vodky v druhé malou krabičku skrývající drahý šperk. Střídavě pil a hleděl na ten skvost v druhé ruce. Zlatý prsten s diamantem. Stál jmění. Jenže to mu nevadilo, miloval ji a udělal by pro ni cokoli, tohle byla maličkost. Se svými příjmy ji mohl koupit vše, co jí na očích viděl. Drahé oblečení, krásné auto, spoustu nádherných šperků.
Ale teď tu sedí sám a je jedno kolik má peněz, vypadá spíš jako jeden z mnoha zoufalců, co hledají útěchu na dně prázdné láhve. Ta jeho prázdná nebyla, ještě ne. Slzy mu stékaly po tváři a on si vlastně až teď uvědomil, že brečí. Tento pocit byl pro něj zcela nový, ve všem co v životě dělal, byl zvyklý vyhrávat. Až do teď mu vše vycházelo, v 29 letech je vlastníkem několika stavebních firem, má obrovskou vilu a několik aut. Ke štěstí mu chybělo už jen jedno. A to právě teď ztratil. A teprve až teď, když mu zbyly jen jeho peníze a pár lehkejch holek, co nemaj kam jít, jsi uvědomil co měl. Kdyby si k ní choval líp, kdyby se jí víc věnoval, věřil ji a kdyby tolik nežárlil….
Opět si několikrát loknul. Automaticky se podíval do druhé ruky. Stiskl ji tak pevně až krabička zapraskala a rozlomila se na několik kusů. V dlani mu zůstal jen kousek drahého kovu. Chvíli si s ním hrál, pohazoval v ruce. Pak vstal, rozmáchl se a prsten mizel někde v hloubi rybníka. Zase se posadil a dopil zbytek vodky.Byl úplně na mol, najednou ho napadlo, že je toho prstenu škoda. Opět vstal, sundal si tričko a rifle…Následně sebou plácnul do vody. Chtělo se mu strašně spát a jeho bezvládné tělo se začalo pomalu potápět.
Zanedlouho viděl už jen jasné bílé světlo. Myslel si, že umřel a že je v nebi. Náhle si ale uvědomil, že v životě neudělal mnoho dobrého a že by se do nebe asi nedostal. Nebylo to nebe, byly to ranní sluneční paprsky, které mu svítily přímo do očí. Rozhlédl se kolem sebe. Ležel ve své posteli vedle své lásky. Došlo mu, že to všechno byl jen sen. Kráska vedle něho se probudila a pohlédla na něj. "Co kdybych si vzal dneska v práci volno a vyrazili bychom někam na výlet jenom my dva?", zeptal se jí a uviděl jak se jí rozzářily oči. Teď už věděl, že ne všechno se dá koupit, že něčí lásku si musí člověk zasloužit.
Karel Laš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

kolikátým návštěvníkem jsi?

hlasuj 100% (702)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama